Biblioterapie

Biblioterapie je obor speciální a léčebné pedagogiky, kdy je k léčbě využívána četba a literatura obecně. K terapeutickému efektu využívá zejména prožitku z četby či poslechu literárního díla. Je vhodná pro všechny věkové kategorie a sociální skupiny.

Počátky dnešní biblioterapie se datují do začátku 20. století, kdy byly zřizovány knihovny v nemocnicích, pečovatelských domovech, rehabilitačních centrech či ve věznicích. 

Rozlišujeme tři typy biblioterapie:

Klinická – je často využívána k léčbě duševních poruch a při psychických problémech. Jedná se o individuální či skupinové psychoterapeutické sezení, které vede zkušení terapeut nebo psycholog.

Institucionální – obvykle má vzdělávací charakter. Vybírá se při ní literatura, která se vztahuje k onemocnění pacienta či postižení žáka nebo klienta. Je však také možné vybrat literaturu spíše relaxační, která má naopak postiženého na chvíli odvést od jeho potíží.

Vývojová – bývá zaměřena především na jedince bez zdravotních potíží. Pomocí vzdělávacích textů napomáhá k rozvoji jeho osobnosti.

Biblioterapie má několik podkategorií neboli metod. Patří sem například imagoterapie, při které se čtenář vcítí do postavy hlavního hrdiny. U hagioterapie jsou k léčbě využívány náboženské texty. Terapie pomocí poezie a veršů se nazývá poetoterapie, někdy také poezioterapie. Za zmínku stojí také pohádkoterapie, která pomáhá léčit pacienta prostřednictvím dětské literatury a pohádek.

U biblioterapie se nemusí vždy jednat pouze o četbu či poslech již napsaného díla. Léčba pacientů může probíhat také pomocí samotné tvorby literárního celku (básně, povídky apod.). 

Napsat komentář